ORIXA KIRONGOZI A DR.PAOLO SANTOS CRUZ,

VELMI ZVLÁŠTNÍ PŘÍBĚH

(Tento obrázek je majetkem p.Jethera Garrotiho, majitele slavného ORIXA do KIRONGOZI)

 

Na této velmi zvláštní fotografii uděluje zakladatel CAFIBu , Dr.Paolo Santos Cruz ocenění BOB slavnému psu ORIXA do KIRONGOZI. Dr.Cruz mu jej udělil 3x, ale o něco později byl Orixa označen CAFIBem jako kříženec. Jak tomu rozumět?

Poté, co si přečtete stručný výtah z otevřeného dopisu p. Romero da Costa Machado , majitele známé ch.st. das Leoas, ex-prezidenta nejstaršího Fila klubu v Brazílii – AFBERJ (Rio de Janeiro), vydavatele “Journal Best in Show”, porozumíte této proměně snáze.

Děkujeme p. Romero da Costa Machado za svolení k publikaci následujícího textu.

…. Profesor Procópio do Valle (ch.st.Kirimaua) a Enio Monte (ch.st.ABC) jsou jedni z nejlepších brazilských chovatelů dnes. Navíc jsou spoluautory knihy O Grande Livro do Fila Brasileiro a oba chtějí dosvědčit pravdu.

Dalšími autoritami zmíněnými v tomto dopisu jsou Jacob a Andrea Blumen (ch.st. Curumau), zakladatelé AFBERJ, prvního Fila klubu v Brazílii, Armando de Souza Reis, Joao Batista Gomes, ex-presidenti Clube Paulista do Fila a všichni tito lidé jsou ochotni dosvědči, co jim bylo řečeno p. Paolo do Santos Cruzem za jeho života.

V 70.letech sezval Joao Batista Gomes, tehdejší prezident Clube Paulista, na setkání dlouholeté chovatele fily (vč. Joao Ebnera a Enio Monte), aby se vrátili znovu do klubu. Protože většina nejznámějších slavných chovatelů se nemohla dostavit, udělil p.Gomes titul “Rodiče plemene” těm, kdo byli přítomni; Paolo Santos Cruzovi a jeho manželce Antonietě. Později se sám nazval “otcem plemene” , a odepíral své manželce titul “matka plemene”. Po obdržení tohoto titulu se navrátil ke svým aktivitám a ucházel se o úřad prezidenta Clube Paulista do Fila jako oponent Armanda de Souza Reise. Santos Cruz byl přesvědčivě poražen. Jako cena útěchy mu bylo nabídnuto vedení komise “Comissao de Aprimoramento do Fila Brasileiro” (CAFIB). Poražen a pokořen, rozhodl se zahořklý Santos Cruz opustit klub a založit “Club de Aprimoramento do Fila Brasileiro” (opět zkratka CAFIB). Začal tedy krádeží názvu přidělené komise. Tou dobou měla jeho činnost pro klub Paulista malý význam.

Aby mohl zdůvodnit své nenávistné a zoufalé činy, začal kázat své oblíbené teorie o původu plemene, křížení fily s buldokem, neexistenci černé fily, křížení s mastify a dogami, atd… Zapomněl však, jak už to u zaslepených a nenávistných lidí bývá, že lež má krátké nohy. Zatímco prohlašoval, že černá fila neexistuje, předložili jsme jako důkaz časopis Revista Nossos caes z r.1951, II, č.24 kde Paolo Santos Cruz píše, že fily se rodí ve všech barvách, včetně smůlově černé, matně černé a černé s bílými znaky. V závěru článku píše: “Naším cílem v této době musí být hledání kvality. Kdo touží po barvách, měl by pěstovat růže”. Usvědčen vlastními slovy, omezil se na tvrzení že nikdy nechoval černé fily.

Opět byl usvědčen, když jsem publikoval v časopise Caes & Cia (Psi a spol.) rodokmen Zumbi do Parnapuan, černé fily chované a vlastněné Paolo Santosem Cruzem. To bylo naposledy, kdy tento otčím měl odvahu vystrčit vlastní hlavu. Od té doby začal používat slepé následovníky CAFIBu, aby využil každé příležitosti k diskreditaci plemene.

Zdiskreditován v Brazílii, vyrazil CAFIB do zahraničí, aby hledal inspiraci a spolupráci s bezelstnými nováčky kteří o plemeni mnoho nevěděli a pomluvil tam plemeno.

Pro ty, kdo vědí málo o filách, bych chtěl uvést několik faktů na vysvětlenou:

  1. Fila Brasileiro není praobyvatelem země nebo regionu (Brazílie, pozn. překl.) bez vlivu dovezených zvířat. Jako každé jiné plemeno je výsledkem křížení s jinými plemeny. V případě fily se tak dělo, náhodně i záměrně, po 450 let kolonizace a invazí, kdy se plemena křížila podle pravidel Matky přírody. Je známo, že nejvíce fil bylo v Minas Gerais a Mato Grosso, kde bylo tehdy nejvíce potravy. Po těchto skromných začátcích nastala standardizace a první oficiální standard vznikl v r. 1949.
  2. Pouze země původu smí rozhodovat o svých plemenech. V případě brazilské fily je touto zemí Brazílie a CBKC má oprávnění, vědomosti a integritu ke stanovení pravidel a udržení kázně a morálních pravidel chovu.
  3. Po vlastní diskreditaci v Brazílii požádal Paolo Santos Cruz a jeho stoupenci Ministerstvo zemědělství o rozsouzení této věci. Po vyslyšení argumentace CBKC se ministerstvo rozhodlo nezaplétat se do domácích rozepří dvou odlišně smýšlejících klubů. Ve své nekonečné moudrosti se Ministerstvo zemědělství rozhodlo přenést na CBKC/FCI výhradní právo dohlížet na chov plemene.
  4. Nemaje v Brazílii žádnou právní oporu pro své akce, začali stoupenci CAFIBu pomlouvat plemeno v zahraničí a začalo shromažďovat osoby ochotné slepě bojovat za nesmysly mající počátek v Brazílii.

Roberto Costa Machado
(ch.st. Das Leoas, majitel časopisu Journal Best in Show)

Rio de Janeiro 16.června 1988



Ještě dvě lahůdky pro milovníky faktografických dat:

S datem narození 10.7.1950 byla pod číslem 1263 registrována v KCP (Kennel Club Paulista) černá fena ZUMBI, ch.st Parnapuan. Majitelem byl p.Paolo Santos Cruz, rozhodčí pro všechna plemena, vlastník a chovatel Fil, přispěvatel různých tehdejších časopisů o psech, jeden z autorů prvního oficiálního standardu plemene uznaného KCP a BKC.

V roce 1966 byl v FCB (Federaçao Cinológica do Brasil) prostřednictvím KCP (Kennel Clube Paulista) registrován tmavě žíhaný pes ZUMBI II. do Parnapuan.

 

ZULU II - ch.st, Jaguara, Minas Gerais. Náleží k linii fil z Nova Lima, M.G.

Při pohledu na tyto obrázky a to co, co zde bylo napsáno, musíme se zeptat:
Má nějaký vědecký základ snaha o zničení genetické základny plemene, formované po staletí dějin Brazílie, země kontinentálních rozměrů?
Fila, skutečná Fila Brasileiro následovala člověka při dobývání území, překonávala nebezpečí při lovu tygrů a jiných divokých zvířat, byla mu pasteveckým a strážním psem. Obdivujeme nádheru fily, nejharmoničtějšího plemene z molosů, nehledě na to, zda je zlatá, žíhaná, nebo … černá. Jak napsal Shakespeare: "Černí muži jsou perlami v očích krásných dam." (Dva šlechtici z Verony, V.dějství).

Dr.Procópio do Valle

 

Inu, Kdo chce barvy, měl by pěstovat růže... (Paolo Santos Cruz)

 




Jak začínal CAFIB

Při hledání nezávislých informací o CAFIBu jsem narazila na několik velmi zajímavých článků z brazilského, CAFIBového časopisu "O FILA - ANO" z let 1979 a 1980. V těchto letech se CAFIB pokoušel o změnu oficiálního standardu. Při pohledu na uvedené fotografie, je myslím jen dobře, že ke změně nedošlo. Je velice zajímavé prohlížet si tyto staré časopisy a porovnávat jejich tehdejší psy - ideály se současnými odchovy a názory na typ. Současní stoupenci CAFIBu tvrdí, že zachovávají starý typ Fily a od počátků již vylučují ze svých chovů tzv. "křížence" s jinými plemeny. Stačí se ale právě podívat do těchto materiálů a budete se velice divit.

V ročníku I, čísle 9., ze srpna 1979, na str. 6, najdete velice zajímavé fotografie i s textem. Kvalita fotografií není příliš dobrá, ale pro ilustrační obrázky, myslím postačuje.

 
Profesor Procópio do Valle předvedl psa (vlevo) jako Orixá de Parnapuan. Na fotografii (vpravo) stojí otec Dr. Enio Monte s opravdovým Orixá, bez černé masky a černých uší. Nejfamóznější pes tohoto století. (orig. text, nyní už minulého, pozn.)
Pro ty, kteří nevěří, je kopie stránky z brazilského CAFIBového časopisu ZDE.
O proti originálu v časopise je první obrázek zmenšen na pouhou hlavu, protože v textu se hovoří jen o ní.

Nechám jen a jen na Vás, zda si povšimnete velice nápadné podobnosti obou psů na fotografiích. CAFIB již od svých počátků se soustřeďoval na pozměňování faktů. Zasvěceným nemusím připomínat, že ch. st. "PARNAPUAN" náleží Dr. Paulo Santos Cruzovi, zakladateli CAFIBu. Prosím pečlivě si prohlédněte hřbetní linii, horní a spodní linii, záď, poměr délky předních končetin vůči hloubce hrudníku, úhlení zadních končetin a především typ hlavy. Úsudek si udělejte sami. Nepřipomíná Vám snad tento pes filu, kterou CAFIB odsuzuje jako křížence? Ano, v tomto případě bych i já prohlásila, že se jedná o křížence německé dogy a mastifa, který nemá nic společného v žádné generaci s filou. Jenže tento pes je odchov Dr. Paulo Santos Cruze, a je tudíž považován CAFIBem za nejfamóznějšího psa 20. století.

Jak se zdá, ne každý metr je stejně dlouhý a ne stejný metr měří všem stejně.

V ročníku II, čísle 19. z roku 1980 stejného časopisu, jsem našla několikastránkovou reportáž, z vůbec první výstavy CAFIBu. Této výstavy se zúčastnilo celkem 53 jedinců. Za nejlepšího psa této výstavy byl vyhlášen pes ze třídy dospívajících (18 -24 měsíců) se známkou VD, "Forasteiro da Fazenda Poco Vermelho" (na str. 7), který je na následující fotografii. Věnujte pozornost hlavě, konkrétně stopu a úhlení zadních končetin. Hloubku hrudníku nám nepřísluší hodnotit, jelikož se jedná ještě o mladého psa, u kterého není ještě ukončen vývoj kostry.


Jako nejlepší fena, také se známkou VD, byla vyhlášena "Iurá da Restinga Verde" (na str. 8), na následující fotografii, ze třídy dospělých (24 -36 měsíců). U této feny si povšiměte především bílých znaků na hlavě i hloubky hrudníku a hřbetní linie se zádí.


Ve stejném ročníku, ale čísle 22. ze srpna 1980, je v GALERII (na str.9.) předveden, v té době osmiletý plemeník, který již obdržel i definitivní rodokmen CAFIBu a byl schválen jako čistokrevný. Jedná se o psa "Balaio da Fazenda Poco Vermelho", u kterého je uvedena míra 65cm a váha 51kg (výška je na spodní hranici).


Proporcionálně je tento pes poměrně vyrovnaný, i když délka předních nohou neodpovídá správnému poměru vůči hloubce hrudníku a jejich síla není také příliš optimální. Ovšem co utkví každému v oku, je horní nestoupající linie a na druhé fotografii i jasně zřetelný a výrazný stop. Neméně zřetelná je i černá barva na uších a hřbetu nosu, která sahá až k očím. Tento pes je prapředkem ze 4. generace Nagana do Amparo.

Toto je ukázka některých stavebních kamenů CAFIBu z jejich úplného začátku. Poskočme tedy v historii trochu dopředu a nahlédněme do novějších zdrojů, kupříkladu ze Španělska.

Při prohlídce španělského CAFIBovéh zpravodaje s názvem "Club Espaňol de los Molosos de Arena" z února 1995, uvidíme několik jedinců velmi oblíbených a ceněných i v dnešních chovech CAFIBu. Obrázky jsou z první výstavy pořádané španělským Moloss klubem.

1. Hena do Amparo
2. Fábula do Ibituruna
3. Hendi do Hisama
4. Vulcao do Amparo


1. Hena do Ampáro (str. 20), nejlepší fena ve třídě dospělých. Matka slavného Nagana do Amparo. Nasazení ucha není jedinou odchylkou od CAFIBového standardu, povšiměte si mohutných laloků na krku a vybočeného loketního kloubu. U zadních končetin je i strmější postoj.
2. Fábula do Ibituruna (str. 13), excelentní (výborná) fena, CAFIB šampiónka Brazílie z 1986 a 1989. Je to matka slavného Tita do Ibituruna a babička neméně oslavovaného Nagana do Amparo. Začněme u hlavy, nezdá se Vám nápadný stop této feny? Pokračujme dále k tělu, snadno zjistíte absenci kožních laloků na krku (ve standardu CAFIBu se jedná dokonce o diskvalifikační vadu), neméně nápadný je i špatný formát; ať se snažíte jak chcete, nedojdete ke správnému výsledku, který by měl být: výška + 10% = délka těla. Tato fena už na první pohled neodpovídá správným proporcím. Vybočené zadní tlapy, napovídají o tzv. "kravském" postoji zadních končeti.
3. Hendi do Hisama (str. 18), vítěz dospívajících psů. Opět vidíme výtazný stop a pro změnu přeúhlení zadních končetin. Nedostatečná hloubka hrudníku je pro věk psa ještě nepříslušná hodnocení.
4. Vulcao do Amparo (str. 18), vítěz mladých psů v majetku ch. st. "Ibituruna". Velké množství volné kůže v předních partiích, nepřehlédnutelná klenutá bedra a strmé úhlení zadních končetin. Celkový formát těla je již téměř na hranici kvadratičnosti. Zatočení ocasu je doufejme jen způsobeno vrtěním.

Máte-li pocit, že každý pes vypadá jinak, nejste sami. Připomeňme si to, že propagátoři CAFIBu neustále tvrdí, že jejich fily jsou homogenní, ale které? Tyto to asi nebudou. K hodnocení všech jedinců byl použit právě jen standard CAFIBu.

V tomtéž zpravodaji na straně 25, je i pěkný přehled nejaktivnějších plemeníků a nejproduktivnějších fen.

Pokud bych si měla vybítat štěně z CAFIBových chovů, asi bych se zamyslela, zda je to nejlepší, brát si potomka který má spousty bratrů a sester se stejnou krví, protože použitelnost v dalším chovu je mizivá. Při prohlížení oslavovaných jedinců narážíme však na daleko horší skutečnost. Tou je několikanásobné použití velmi úzké příbuzenské plemenitby, ale proč. Pokud jste si všimli nehomogennosti shora uvedených jedinců a víte alespoň něco málo o genetice chovu, odpovíte si sami. Ostatním se to pokusím trochu vysvětlit. Úzkou příbuzenskou plemenitbou se utvrzuje fenotyp. Z toho vycházejí i chovatelé CAFIBu, protože, když se jim podaří odchovat třeba jen jedno štěně z vrhu, které je fenotypicky odpovídající standardu, je jasné, že pokud by se spářilo s nepříbuzným partnerem, je předpoklad toho, že své plemenné znaky přenese na všechny potomky velmi malý. Zkušení CAFIBoví chovatelé toto velmi dobře vědí, proto tyto typické jedince páří v úzkých příbuzenských spojení a získávají tak větší počet homogenních štěňat na prodej. Z těchto komerčních vrhů si však nebudují chovnou základnu, protože také velmi dobře vědí, že tato spojení nelze dělat donekonečna a tito jedinci jsou ve většině případů zatíženi genetickými vadami. Proto čas od času takzvaně "oživí" krev, jednoduše řečeno, si ke své linii pořídí z nepříbuzné linie psy nebo feny, kteří sice pocházejí z příbuzenského spojení (protože jsou typičtí), ale k jeho chovu jsou ve skutečnosti nepříbuzní. Následně pak z prvních vrhů vyberou typické jedince, které opět spojují s jejich příbuznými a odchovávají další komerční vrhy. Kdo tomuto nevěří, doporučuji, aby si prostudoval alespoň 10 rodokmenů, a to nejméně do 6. generace na zpět, u slavných CAFIBových psů a přijde ke stejnému závěru. Bohužel budete mít poměrně velkou práci sehnat rodokmeny, jelikož valná většina předků těchto jedinců není registrovaných v plemenných knihách FCI, ale doporučuji se popídit a sami uvidíte, opravdu to stojí za to. Něco se dá najít i na internetu.

Hana Vaněčková
jednatel FBC, delegát FBA pro ČR,
ch. st. ze Šakalího dvora