Důležité zprávy:

STÁTNÍ VETERINÁRNÍ SPRÁVA ČESKÉ REPUBLIKY
Slezská 7, 120 56 Praha 2, tel. tiskový mluvčí: 227 010 154, fax: 227 010 190,
e-mail: j.duben@svscr.cz; web: www.svscr.cz.

 

TISKOVÁ ZPRÁVA 21.2.2012
Vzteklina stále „hrozí“ (mimo ČR)
V uplynulém týdnu se sešli v Dolnom Kubíně (SR) zástupci státních veterinárních správ ČR, Slovenska, Polska a soukromých veterinárních lékařů na konferenci věnované tlumení vztekliny.
Česká republika je prostá vztekliny, poslední výskyt u lišek byl zaznamenán v roce 2002 a od roku 2004 jsme byli uznáni Mezinárodním úřadem pro nákazy zvířat (OIE) za zemi prostou. Stálo to velké úsilí, kdy se plošně vakcinovaly populace volně žijících zvířat, zejména lišek. Vakcinace probíhala 20 let od jara roku 1989 do podzimu roku 2009 a do terénu bylo za toto území rozmístěno 32,5 miliónů dávek vakcíny. Situaci stále monitorujeme a v roce 2011 bylo na vzteklinu s negativním výsledkem vyšetřeno 3 416 lišek.
Stejně jsou na tom se vzteklinou u zvířat naši sousedé v Německu, Rakousku a na Slovensku. V Polsku je situace horší, zde stále vakcinují a vzteklina se zde vyskytuje a to dokonce i u skotu, ovcí a koz. Obdobná situace jako v Polsku je i na Ukrajině a proto slovenští kolegové vakcinují v pásmu podél hranic s těmito zeměmi. V oblasti okolo českých hranic v tuto chvíli bezprostřední nebezpečí nehrozí. Výskyt zjistili v roce 2011 nejblíže ve vzdálenosti 150 km od českých hranic. Abychom byli dostatečné informování, máme s polskými veterináři dohodu, že nám měsíčně hlásí výskyt vztekliny. Pokud by se vzteklina přiblížila k českým hranicím, jsme připraveni po projednání s Ministerstvem zemědělství vakcinovat v rizikových oblastech, např. oblast Beskyd a koordinovat vakcinaci se slovenskými kolegy.
Jak je patrné, v Česku se vztekliny bát nemusíme, nicméně se vzteklinou musejí na svých cestách počítat zejména cestující se psy, povinná vakcinace je oprávněná. A je dobré, aby se nechal očkovat i cestovatel, pouští-li se na taková místa jako je Asie, Indie, Jižní Amerika, jižní Afrika, severní Afrika, ale i Egypt či Turecko, Balkán nebo Ukrajina. A nebezpečí vztekliny nehrozí pouze od psů, malých šelem, ale třeba i od opic, koní, netopýrů a hlodavců. Nebezpečí hrozí při každém poranění neznámým zvířetem v této oblasti, protože k vylučování viru dochází slinami již 3 – 4 dny před projevem klinických příznaků. A protože vzteklina je po propuknutí neléčitelné onemocnění končící vždy smrtí, je zde na místě velká obezřetnost.

Další informace z oblasti Státní veterinární správy lze získat na internetových stránkách SVS: www.svscr.cz

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR


TISKOVÁ ZPRÁVA 09.01.2012
Jak za hranice se zvířaty v roce 2012
Bude to letos jiné? Mění se nějaké povinnosti pro ty, kdo v letošním roce hodlají vyrazit na cesty se svými zvířecími miláčky? Bude to jednodušší. Základním požadavkem je vakcinovat cestujícího psa, kočku, ale i fretku proti vzteklině. Již v loňském roce platilo, že od poloviny roku 2011 bylo pro cestování po EU nutné označit zvíře nikoli tetováním, jako tomu bylo do té doby, ale pouze čipem. Pro "cestovně starší" zvířata platí, že pokud byla tetovaná před 3. červnem 2011 a tetovací číslo je stále jasně čitelné, mohou se zvířata pohybovat ještě bez čipu. Avšak pozor, některé evropské země (Velká Británie, Irsko, Malta, Chorvatsko) uznávají jen identifikaci čipem. I letos platí, že pes či kočka anebo fretka musejí mít pas, kde je absolutně nutné potvrzení o platném očkování proti vzteklině (vydá a potvrdí schválený soukromý veterinární lékař). První očkování proti vzteklině musí zvíře mít, jakmile dosáhne stáří tří měsíců. Velkou novinkou je, že Velká Británie, Irsko, Malta a Švédsko již nepožadují potvrzení z EU schválené laboratoře o účinnosti vakcinace proti vzteklině vyšetřením hladiny protilátek. Navíc pro pohyb v EU není od 1. ledna nutné již zvířata před cestou ošetřit proti klíšťatům. Ošetření před vstupem na své území prostředkem proti echinokokóze s účinnou látkou praziquantel požaduje pouze u psů Velká Británie, Irsko, Malta a Finsko. Toto ošetření musí mít provedeno nově v rozmezí 120 až 24 hodin před vstupem. Švédsko od požadavku na toto ošetření úplně upustilo. Při cestě do třetích zemí je třeba mít pas pro malá zvířata (s potvrzením o vakcinaci proti vzteklině), který může být zkontrolován při návratu na území EU. A vždy, a na to pozor, je třeba splnit veterinární podmínky pro vstup do dané nečlenské země, proto je vždy dobré se dotázat zastupitelského úřadu dotyčné země na podmínky. Určitě není na škodu nechat psa očkovat i proti leptospiróze či parvoviróze, popřípadě proti lymeské borrelióze, a to bez ohledu, zda majitel se psem hodlá vycestovat, či nikoli. V letošním roce je cestování po EU se zvířecími miláčky zase o něco jednodušší.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR


TISKOVÁ ZPRÁVA 23.10.2009
Sa sabákoj i do „Kárlsbádu“
Mezi místa vstupu do ČR pro cestující doprovázené se zvířaty v zájmovém chovu, tedy na území EU ze třetích zemí, bude nově zařazeno i mezinárodní letiště v Karlových Varech. V uplynulých dnech zde byla zařízena místnost pro případné dočasné umístění zvířat pro případ, že by zvíře nesplnilo požadavky na vstup do EU. Od středy 28. 10. bude tedy možné přistát i v Karlových Varech.
Takže cestující, ze zemí, které nejsou členy EU, kteří přilétají v doprovodu zvířete v zájmovém chovu, mohou vstoupit na území ČR pouze přes následující místa vstupu:
1. Praha Ruzyně, veřejné mezinárodní letiště,
2. Brno Tuřany, veřejné mezinárodní letiště,
3. Ostrava Mošnov, veřejné mezinárodní letiště,
4. Pardubice, veřejné mezinárodní letiště,
5. Kunovice, neveřejné mezinárodní letiště.
6. Karlovy Vary, veřejné mezinárodní letiště
Připomínáme, že zvířaty v zájmovém chovu se podle nařízení (ES) č. 998/2003 rozumí maximálně 5 zvířat vyjmenovaných druhů: psů, koček, fretek, bezobratlých (s výjimkou včel a korýšů), okrasných tropických rybek, obojživelníků, plazů, hlodavců a domácích králíků.
(Pokud jde o ptáky doprovázející svého majitele či osobu, která za ně odpovídá, je jediným schváleným místem vstupu mezinárodní letiště v Praze Ruzyni a tito ptáci musejí být předloženi k pohraniční veterinární kontrole na Pohraniční veterinární stanici Praha Ruzyně. Pro dovoz ptáků platí speciální podmínky, je tedy nutné před dovozem kontaktovat Státní veterinární správu ČR.)
Informace o dovozu zájmových zvířat i o obchodních dovozech lze získat na webových stránkách Státní veterinární správy.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR


TISKOVÁ ZPRÁVA 17.4.2009
Čistý pelíšek, půl zdraví
U volně žijících zvířat se se zamořenými loži či pelechy nesetkáme. Zvířata totiž místa, kde nocují, zpravidla mění. Jinak je tomu u zvířat chovaných v zajetí. Právě na jaře je čas na to prohlédnout psí boudy, dezinsikovat a dezinfikovat je, podobně i králíkárny a kurníky a popřípadě zvířata ošetřit hmyz odpuzujícími prostředky.
Je dobré z psích ubikací odstranit zimní zateplení a boudu vymýt nějakým razantním dezinfekčním prostředkem. Je ale dobré se poradit ve specializované prodejně, popřípadě se dotázat veterinárního lékaře. Ne každý prostředek je vhodný, aby v dobré snaze nedošlo k podráždění sliznic či spojivky chovaného zvířete.
Je také čas na to aplikovat prostředek proti klíšťatům, která začínají být s teplým jarem velmi aktivní. Lze doporučit protiklíšťový obojek nebo prostředek, který se aplikuje za krk, v oblasti kohoutku, kam si zvíře, pes nebo kočka, nedosáhne jazykem. Odpuzovací účinek trvá asi až tři měsíce.
I chovatelé hospodářských zvířat mají sledovat své chovy, lze ale říci, že se veterinární inspektoři setkávají se zavšivenými chovy velmi zřídka.
Věnovat pozornost čistotě prostor, kde se chovají zvířata, ale i jejich exteriéru, se vyplatí. Cizopasníci také mohou přenášet celou řadu nebezpečných onemocnění, například borreliózu a encefalitidu.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR


TISKOVÁ ZPRÁVA 8.4.2009
Letos hrozí přehřátí dříve
Náhlé oteplení (bohužel nikoli vztahů) posledních dnů může některým živým tvorům způsobit problémy z přehřátí. Samozřejmě především těm, kteří žijí v zajetí.
Kvůli tzv. skleníkovému efektu se uzavřené prostory s velkými skleněnými plochami, okny, mohou v krátké době zahřát nad únosnou míru a stát se smrtící pecí.
Skleníkový efekt je původně atmosférický jev, kdy se od země odražené sluneční paprsky odrážejí zpět od atmosféry a zemi zahřívají. Pro tuto podobnost skla s atmosférou se hovoří o skleníkovém efektu i při zahřívání různých prosklených hal a automobilů.
Na nadměrné horko a sluneční záření jsou citliví zejména mladí jedinci, tj. mláďata, ale i dospělá zvířata zanechaná buď na plném slunci bez možnosti úniku anebo v uzavřených objektech, či automobilech. Vždy je třeba myslet na možnost zastínění, na větrání, a vždy na dostatek vody!
I zvířatům hrozí úpal a úžeh, popřípadě o kombinace obou. K úpalu dochází při přehřátí v horkém prostoru, a projevuje se nevolností, suchou kůží, teplotou. Úžeh je působen přímo slunečním žárem, jde o přehřátí mozku a mozkových plen. V obou případech je první pomocí přesun do stínu, podávání tekutin (vlažná voda), chlazení končetin.
Nejlepší je samozřejmě prevence, cestovat tedy se zvířaty raději po ránu, za chladu, nenechávat je na plném slunci, v automobilech větrat a mít s sebou vždy čistou vodu.
Pro farmáře je takovéto jaro obdobím, kdy je nutné urychleně prověřit, zda i zvířata na pastvě mají dostatek pitné vody, a zda jsou napajedla, popřípadě napáječky čisté a funkční. I toto bývá předmětem veterinárních kontrol.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR


TISKOVÁ ZPRÁVA 12.3.2009
Normální je netrpět
Týrání zvířat je obecně odsuzováno a zákony zapovězeno, přesto se lze s jednotlivými případy setkat. V případě podezření je nejlepší vše ohlásit policii či místně příslušné veterinární správě.
Určitě je ale zavádějící dojem, že by českou národní povahou (viz podobně pojmenovaný pořad ČT dne 9. 3.) bylo týrat zvířata, zejména hospodářská. Všechny případy týrání, které orgány veterinárního dozoru samy zjistí, popřípadě je na ně někdo upozorní, také řeší a veřejnost je o tom informována. Druhou věcí však je, jak tyto případy řeší a trestají soudy, velmi pomalu a shovívavě, což ve zmíněném pořadu dobře zaznělo.
Bohužel se někteří aktivisté, odpůrci chovů zvířat vůbec, snažili vzbudit dojem, že zvířata ve všech chovech strádají a trpí, což rozhodně není pravda. V zájmu chovatelů přece je, i kdyby jen nešlo jen o dobro zvířat, aby „vydělávali“, tj. aby krávy byly zdravé, nakrmené a dobře dojily, prasata přirůstala a slepice nesla vejce.

Ano, čas od času dochází k excesům, které byly v pořadu Ta naše povaha česká ukázány, šlo ale o vybrané nejkřiklavější případy za posledních zhruba šest let. Je třeba ale doplnit i smutné konstatování, že při prováděných kontrolách bývá poměrně často zjištěno týrání zvířat v zájmových chovech. Přestože to předpisy zakazují, provádějí se leckdy bezdůvodně různé nedovolené úpravy vzhledu zvířat např. kupírování uší psů, zvířata jsou v bytech držena v nevyhovujících prostorách, a často zůstávají i po několik dní opuštěná bez zabezpečení řádné péče.
Určitě by bylo možné uvést počty kontrol, které uskutečnili veterinární inspektoři a opatření, která přijali. Podstatným sdělením ale je, že Státní veterinární správa ČR každý zjištěný a oznámený případ řeší. Přesto alespoň pro představu uvádíme: V roce 2007 bylo v hospodářstvích uloženo 507 nápravných opatření, která se týkala 77 093 zvířat, podle veterinárního zákona proběhlo 45 správních řízení, bylo uloženo 75 pokut mimo správní řízení a úřady obcí s rozšířenou působností řešily 102 případů. (Údaje za rok 2008 ještě nejsou sumarizovány, ale půjde o podobná čísla).
Všechny připomínky občanů i organizací zabývajících se ochranou zvířat bere Státní veterinární správa vážně a snaží se působit i osvětově. Normální je opravdu netrpět a netýrat!

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR


TISKOVÁ ZPRÁVA 20.6.2008
Na základě ustanovení novely veterinárního zákona je nyní možné při povinné vakcinaci psů, koček a fretek proti vzteklině brát ohled na trvání imunity, kterou zaručuje výrobce použité vakcíny.
Jde o to, že dosud bylo povinné bez ohledu na použitou vakcínu každoročně psy, kočky a fretky přeočkovávat. Vzhledem tomu, že na trhu jsou vakcíny od různých výrobců, kteří zaručují imunitu delší než jeden rok, bere tuto skutečnost na vědomí i současná schválená novela veterinárního zákona. Ze současných 19 vakcín, které jsou na trhu zaručuje dvanáctiměsíční imunitu celkem 16, z toho dvě i dvouletou, dále jedna šestiměsíční a dvě tříletou imunitu.

V případě potvrzení vakcinace proti vzteklině uvedeného v pase je třeba dbát na uvedení imunity a dodržení uvedeného data, aby cestující do ciziny neměli v zahraničí problémy.

Všem krajským veterinárním správám a Komoře veterinárních lékařů nyní Státní veterinární správa ČR zasílá seznam schválených vakcín s uvedením doby imunity.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR


TISKOVÁ ZPRÁVA 18.6.2008
I mnohé lidi by šlo podle tetování docela dobře identifikovat. Nicméně, zatímco leckteří lidé na tento způsob identifikace, či asi spíš „okrášlení“, nedají dopustit, u zvířat se od něj pomalu, ale jistě, upouští.
Používat tetování z důvodů nezaměnitelné identifikace například psů anebo plemenných zvířat, tu do ucha nebo do slabin, bylo obvyklé do doby, než se ukázalo jako mnohem šikovnější označení elektronickým čipem. Jeho aplikace je mnohem méně bolestivá, nemluvě o tom, že je snadno čitelný. Čip může obsahovat i více sdělení, než jednom číselný kód, který je u tetování mnohdy špatně čitelný a musí se v dokladech dohledat, co vlastně znamená. Podle čipu se dá identifikovat i majitel, jeho bydliště aj.

Proto je také podle evropské legislativy považováno tetování psů za rovnocenné označení čipem už jenom ještě čtyři roky. To znamená, že bude-li chtít někdo cestovat po EU se psem, ale i kočkou nebo fretkou s pasem, bude muset mít zvíře po červenci 2012 označené elektronickým čipem. Ten pak musí splňovat ISO normu 11784, popřípadě ISO normu 11785.

Dalo by se říci, že tato skutečnost je dostatečně známa, ale jelikož se pomalu blíží konec tetování, považujeme za vhodné na toto upozornit, zejména majitele mladých psů, aby svá zvířata ušetřili i možných zdravotních problémů s tetováním, a nechali je raději „očipovat“.

Určitě je ale dobré vědět i to, že některé země již nyní požadují při vstupu na své území, aby byli psi (kočky a fretky) označeni elektronickým čipem, V Evropě to je Velká Británie, Irsko, Malta a Island. V Chorvatsku údajně tento kroku zvažují. Z dalších zemí, kam se smí „jenom s čipem“, lze zmínit například Jihoafrickou republiku, Austrálii, Nový Zéland nebo Japonsko.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR


TISKOVÁ ZPRÁVA 23.5.2008
Jedna věc jsou turistické cesty se psem, kdy prakticky nenastane problém, má-li chovatel například při cestě po zemích EU pas, kde je potvrzena identita (tetování nebo čip), vakcinace proti vzteklině, popřípadě potvrzení o účinnosti vakcinace proti vzteklině, které vyžaduje Velká Británie, Irsko, Malta a Švédsko a ošetření proti echinokokóze a klíšťatům, které požadují tyto země plus Finsko.
Druhá věc však jsou obchodní vývozy psů zejména do některých nečlenských zemí. V tomto případě si musejí obchodníci včas zjistit dovozní podmínky konkrétních zemí. V těchto dnech například Státní veterinární správa ČR informovala všechny krajské veterinární správy a tímto způsobem prostřednictvím médií upozorňuje i obchodníky o podmínkách, které při dovozu psů za obchodním účelem požaduje stát Izrael.

Izrael samozřejmě požaduje potvrzení o vakcinaci psů (i koček) proti vzteklině, a to provedené nejvýše před rokem a nejméně 30 dnů před příjezdem do Izraele, což není nic neobvyklého. Ale zajímavé je, že se do Izraele nesmějí dovážet taková plemena psů, u kterých existuje riziko možného agresivního chování, popřípadě jsou údajné problémy s jejich výchovou. Nesmí se tedy do Izraele (podle sdělení Izraelské veterinární správy) vyvážet například americký stafordšírský bulteriér (Amstaf), bulteriér, argentinská doga, japonská tosa inu, stafordšírský bulteriér (anglický), pitbulteriér, brazilská fila, rotvajler a ani jejich kříženci, a ani psi vykazující vzory chování a tělesné znaky podobné těmto plemenům. Označení čipem musí odpovídat ISO normě č. 11784 nebo příloze A ISO normy 11785. Podrobné podmínky mají k dispozici všechny krajské veterinární správy a Městská veterinární správa v Praze.

Že mohou mít i členské země EU nějaké zvláštní požadavky, svědčí například podmínky Slovinska, které zakazuje obchodní dovozy nevakcinovaných štěňat či koťat do tří měsíců stáří, a to jak ze třetích zemí, tak ze členských zemí EU. Rozumí se nevakcinovaných proti vzteklině.

Je tedy nanejvýš vhodné, aby zájemci o vývoz dospělých psů i štěňat vzali tyto podmínky v úvahu a neriskovali problémy při odbavování zásilek, neboť při navrácení zpět do ČR by jim pochopitelně vznikla velká finanční újma.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR


TISKOVÁ ZPRÁVA 14.5.2008
Lidé se mohou bránit při výletu do jarní přírody před klíšťaty nějakým speciálním ochranným sprejem, a samozřejmě je vhodné se nechat včas proti klíšťové encefalitidě očkovat. Na lymeskou boreliózu zatím očkování existuje jen pro zvířata. Vakcína pro lidi se připravuje, v polovině letošního roku by měly být hotové ověřovací testy. Pro představu v loňském roce bylo evidováno u lidí něco přes 500 případů klíšťové encefalitidy a přes 3 000 případů boreliózy.
Kdo chová psa nebo kočku, též dobře ví, že s teplým jarem musí počítat s takovou nepříjemností, jako je klíště nebo blecha v kožichu. I pro zvířata však existuje účinná ochrana. Lepší než doma kožich pročesávat, je použít ochranného spreje proti ektoparazitům (tj. vnějším parazitům, jako jsou blechy nebo klíšťata). Jelikož ale leckterá kočka nebo pes nesnáší syčení spreje, lze doporučit aplikovat stejný prostředek formou kapek v oblasti krku, blíž kohoutku, kam si zvíře jazykem nedosáhne. Toto opatření je účinné až tři měsíce, avšak prostředek musí předepsat veterinární lékař. Existují také parazity odpuzující obojky.
Je také možné nechat psa či kočku vakcinovat.

Při aplikaci spreje je odpuzovací efekt okamžitý, při „kápnutí“ do kožichu je účinnost tak do tří dnů. Při vakcinaci proti borelióze nastává účinek nejdříve po dvou týdnech.

Každopádně není dobré brát riziko onemocnění prostřednictvím klíšťat na lehkou váhu. Při případném odstraňování „zakouslého“ klíštěte je třeba si uvědomit, že virus encefalitidy je ve slinách, tudíž je vhodné po odstranění ranku povrchově desinfikovat. A bakterie borelie je zase u klíštěte ve střevech, tedy je při vytahování nedusit olejem nebo máslem, aby obsah trávicího ústrojí do rány nezvrátilo, tedy klíště vyviklat, a nejlépe je použít speciální pinzety.

Pokud se na místě „zakousnutí“ klíštěte objeví jakékoli zarudnutí, otok nebo se projeví zvýšená bolestivost, je třeba vyhledat pomoc lékaře. A to platí jak pro lidi, tak pro zvířata.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR


TISKOVÁ ZPRÁVA 27.3.2008
Když nemůže na souseda, tak….
Bohužel je to poměrně častým jevem, že soused averzi vůči sousedovi přenáší na jeho zvířata. Pak je možné se setkat se zdánlivě nepochopitelným týráním sousedových psů, koček nebo drůbeže. Takové spory se řeší dost obtížně, ale jde to.

Kdo by usmrtil či utýral něčí zvířata, anebo i volně žijící zvířata, a třeba i polodivoce ve městě žijící kočky, může, a měl by být stíhán. Jednak na základě ustanovení občanského zákoníku – za způsobení škody, jednak na základě ustanovení zákona na ochranu zvířat proti týrání, které zakazuje usmrtit zvíře bez důvodu – a důvody pak vyjmenovává (např. využití produktů hospodářského zvířete, apod.).

Nedávný případ člověka, který údajně hubí kočky pod záminkou, že lapají ptáky z krmítka, je právě z výše uvedených důvodů právně postižitelný. Ostatně přece není problém zbudovat takové krmítko, do kterého se nedostanou ani kočky či kuny. Na tomto případu je patrné, že jde pravděpodobně o pouhou záminku. Anebo takového člověka patrně těší zvířata týrat…

Pakliže se někdo s takovýmto zavrženíhodným jednáním setká, je jeho povinností je řešit, oznámit to obci, policii, místně příslušné krajské veterinární správě, a pokud by šlo o Prahu, tak Městské veterinární správě v Praze. Podle závažnosti případu hrozí tomu, kdo by týral nebo usmrcoval zvířata, pokuta, popřípadě až odsouzení k odnětí svobody.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR


TISKOVÁ ZPRÁVA 26.3.2008
Psa si u nás v restauraci nedáte

Na základě některých málo šťastných citací v médiích může mít někdo dojem, že není nic neobvyklého si poručit v restauraci maso z „Bobíka“. Není to možné, a to ani z Bobíka, ani z Alíka. Pes není jatečné zvíře a jeho maso slovy zákona „není určeno k výživě lidí“.

Nelze tedy v žádném případě uvádět psí maso nebo jiné živočišné produkty, například sádlo, tzv. do oběhu. To znamená, že ani není možný chov psů tzv. na maso. Podle zákona na ochranu zvířat lze porazit, tj. usmrtit pro potravinářské účely jen jatečné zvíře. Pes mezi „jatečnými zvířaty“ v našich předpisech ani v předpisech jiných států EU není uveden. Navíc v EU platí směrnice, která zakazuje ze psů a koček získávat kůže nebo jiné produkty pro výrobu spotřebního zboží, a takové zboží se nesmí ani vyrábět, ani dovážet.

Na druhou stranu je třeba konstatovat, že jsou i mezi Čechy, Moravany a Slezany tací, kteří nedají na kulinářské zvláštnosti dopustit. Pokud tak činí, činí tak ale tzv. „ve své domácnosti“, a tam státní veterinární dozor „nevidí“. Orgány státního veterinárního dozoru vykonávají dozor nad potravinami živočišného původu, které se uvádějí do tržní sítě, tudíž nekontrolují zdravotní nezávadnost ani domácí drůbeže, ani králíků, které lidé zkonzumují ve své domácnosti. Veterinární dozor může zasáhnout na základě podání, stížnosti či upozornění, že je podezření na týrání nebo nepovolený způsob usmrcení, a je jedno, zda jde o králíka, prase, drůbež, koně nebo zmíněného psa. Takový případ se pak řeší společně s obcí a policií. Veterinární správa pak obci podává návrh na řešení a přijetí opatření. Přičemž má obec místně příslušnou krajskou veterinární správu zpravit o tom, jak byl konkrétní případ řešen.

V současné době i v ČR žijící etnika, u nichž jsou obvyklé pro nás neznámé návyky, musejí počítat s tím, že musejí respektovat naši, tj. i evropskou legislativu, což znamená neuvádět zákonem nepovolené potraviny živočišného původu do oběhu, tj. do tržní sítě.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR


TISKOVÁ ZPRÁVA 20.2.2008
I pes musí mít pas, Schengen „neschengen“

To, že na hranicích mezi naší republikou a Německem, Rakouskem, Polskem, či Slovenskem a ostatními členskými zeměmi již nefungují hraniční kontroly, nic nemění na tom, že musí mít zvířata patřičné doklady.

Pes či kočka anebo fretka musejí mít pas pro malá zvířata, kde je absolutně nutné potvrzení o platném očkování proti vzteklině. Kůň musí mít v sedlové brašně průkaz koně, kterým se samozřejmě při případné kontrole prokazuje nikoli on, ale jezdec. Zkrátka cestující se zvířaty musejí počítat s tím, že ve vnitrozemí mohou být policií či celními orgány vyzváni, aby předložili patřičné doklady.

Stále tedy platí povinnost pro cestování po EU mít pas pro malá zvířata (psi, kočky, fretky), který vydávají schválení soukromí veterinární lékaři. Podmínkou vydání je označení zvířete - musí být tetováno (čitelně), nejlépe však je, je-li opatřeno elektronickým čipem, což všechno provede soukromý veterinární lékař. Čitelně tetované zvíře může cestovat po EU (kromě velké Británie, Irska, Malty a Švédska) až do poloviny roku 2011, vyplývá to z nařízení (ES) č. 998/2003. Dále zvíře musí být vakcinováno proti vzteklině v souladu s legislativou EU, to znamená, že první očkování musí mít zvíře jakmile dosáhne stáří tří měsíců.

Velká Británie, Irsko, Malta a Švédsko požadují potvrzení z EU schválené laboratoře (v Praze) o účinnosti vakcinace proti vzteklině. Do Británie, Irska a na Maltu je potřeba toto vyšetření mít 6 měsíců předem (měsíc po očkování a 6 měsíců před vstupem na území jmenovaných států). Švédsko požaduje vyšetření hladiny protilátek proti vzteklině provedené minimálně 120 dní a maximálně 365 dní po očkování proti vzteklině.

Británie, Irsko, Malta, a Kypr navíc požadují, aby byli pes, kočka nebo fretka 24 až 48 hodin před vstupem ošetřeni prostředkem proti echinokokóze a proti klíšťatům. Švédsko požaduje ošetření proti echinokóze maximálně 10 dní před vstupem, Finsko maximálně 30 dní před vstupem. Vše aplikuje na požádání soukromý veterinární lékař. Podrobnosti na www.svscr.cz.

Při cestě do některé z nečlenských zemí je třeba mít pas pro malá zvířata při návratu na území EU. Navíc pak je třeba splnit veterinární podmínky pro vstup do dané nečlenské země. Nejčastější požadavky jsou stejné, jako v případě Chorvatska, nejčastějšího cíle našich turistů - potvrzení o vakcinaci proti vzteklině a potvrzení o identifikaci – tetování, nebo označení čipem – což je obsaženo v pasu pro malá zvířata. Jde-li o mladého psa s prvním očkováním, tak musí být provedeno nejméně 6 měsíců před vstupem. Navíc pak musí mít cestovatel potvrzení od soukromého veterinárního lékaře o tom, že zvíře je zdrávo, ne starší tří dnů, a potvrzení z místně příslušné krajské, popřípadě městské veterinární správy, že v místě je tzv. příznivá nákazová situace (tzv. kulaté razítko).

Není na škodu nechat psa očkovat i proti leptospiróze či parvoviróze, popřípadě proti lymeské borrelióze, a to bez ohledu, zda majitel se psem hodlá vycestovat, či nikoli. Zde je vhodné se poradit se soukromým veterinárním lékařem.

A na cesty se zvířaty je dobré se vypravit, samozřejmě v létě, za chladu ráno, popřípadě navečer. Vždy je dobré mít s sebou vodu, oblíbenou psí hračku a deku a v případě veder chladit hřbet či tlapky zvířete mokrým hadrem. Pes by neměl za jízdy vyhlížet z oken, mimo jiná nebezpečí mu hrozí zánět spojivek. Cestu je vhodné přerušovat a nechat psa proběhnout, napít se a vyvenčit. S kočkou se mnohahodinové cesty, pokud není zvyklá na vodítko, nedoporučují. I tak kočku vždy v přepravce.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR


TISKOVÁ ZPRÁVA 10.1.2008
Neříkáme sice pohřbít, ale neškodně odstranit, ale…
Pokud vyprchá život domácího zvířátka, psa, či kočky, anebo ptáka z voliéry, je jistě pro jeho majitele přijatelnější hovořit o jeho pohřbení, než o neosobním „neškodném odstranění“. Často mají lidé zájem svého „mazlíčka“ pohřbít někde blízko, na vlastní zahradě. Samozřejmě to lze, a dokonce to i zmiňuje veterinární zákon.

Pro přesnost je lepší příslušné ustanovení uvést v plném znění:
„Nerozhodl-li příslušný orgán veterinární správy z nákazových důvodů jinak, může chovatel sám na vlastním pozemku neškodně odstranit kadáver zvířete v zájmovém chovu, pokud tento kadáver nepochází ze zvířete náležejícího mezi přežvýkavce nebo prasata, anebo ze zvířete nemocného nebezpečnou nákazou nebo podezřelého z této nákazy. Neškodným odstraněním se v tomto případě rozumí zahrabání na místě vhodném z hlediska ochrany zdraví lidí a zvířat a ochrany životního prostředí, a to do hloubky nejméně 80 cm s použitím dezinfekčních prostředků. Kadáver koně v zájmovém chovu může chovatel neškodně odstranit sám na vlastním pozemku jen se souhlasem krajské veterinární správy a za podmínek jí stanovených.“

Za určitých okolností, a při splnění daných podmínek lze i zřídit „zvířecí hřbitov“. Opět řečeno úřední řečí:
„Místo určené pro neškodné odstraňování konfiskátů živočišného původu zahrabáním (dále jen "zahraboviště"), zařízení určené pro neškodné odstraňování a další zpracovávání konfiskátů živočišného původu nebo místo určené pro ukládání nebo spalování kadáverů zvířat v zájmovém chovu se zřizují po vyjádření krajského úřadu, obecního úřadu nebo újezdního úřadu a krajské veterinární správy na místě, které je dostatečně vzdáleno od míst, na nichž jsou chována hospodářská zvířata, a kde touto činností nebude narušováno životní prostředí.“ Takováto činnost však už je podnikáním v pravém slova smyslu.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR

Další informace z oblasti Státní veterinární správy lze získat na internetových stránkách SVS ČR: www.svscr.cz.